Antwort Co je stručný obsah knihy? Weitere Antworten – Co znamená stručná charakteristika knihy

Anotace je stručná charakteristika knihy. Je to popis, co má čtenář od knihy čekat. Anotace je jedna z úplně nejdůležitějších věcí, jaké ke knize patří. Provází knihu na její pouti po světě jako stín.V knize je tiráž zpravidla umisťována na poslední stranu knihy. Nesprávně bývá také umisťována na začátku knihy místo impresa. Tiráž obsahuje informace povinné (na základě zákona o neperiodických publikacích) a nepovinné.obsah (Stručný popis toho, o čem knížka vypráví. Stačí pár vět. Soustřeď se na hlavní postavy (kdo), hlavní děj (o čem), kdy se to odehrálo a kde (prostředí), piš vlastními slovy – neopisuj nic z obalu knížky ani odjinud, zkus to převyprávět sám)

Co znamená stručný děj knihy : informace o autorovi- stačí stručné info (např. z přebalu knihy)- kde žije/žil, jaké knížky píše, nejznámější díla. vypsat postavy a jejich stručné charakteristiky (jaké jsou- kamarádský, líný,…) stručný děj knihy – včetně informací, kdy a kde se kniha odehrává

Co musí obsahovat kniha

Musí obsahovat titul a podtitul, jméno autora. Může také obsahovat rok vydání a název nakladatelství. impresum – (též autorská tiráž, copyrightová stránka, nakladatelský záznam) je na druhé straně titulního listu a musí obsahovat copyright textu (ilustrací) a ISBN.

Jak se jmenují části knihy : Hmatatelné části knihy

• Desky (obálka) Pevná, v případě měkké vazby měkká obálka knihy.
• Přebal. List papíru, zpravidla laminovaný, který obaluje desky knihy.
• Potah. Je součástí desek.
• Hřbet knihy. Je nedílnou součástí desek.
• Záložka.
• Kapitálek.
• Předsádka.
• Knižní blok.

obsah – je seznam všech kapitol a podkapitol, který usnadňuje práci s knihou. Obzvláště důležitý je u odborných knih. Umísťuje se na konci knihy, avšak u odborných publikací může být umístěn i na začátku za impresem.

Děj ( většinou velice stručně popsat, ale padnou i konkrétní a detailnější otázky – třeba ze které části knihy je ukázka) Slovní zásoba + najít důkazy v ukázce. Co ovlivnilo autora vzhledem k danému dílu. Současníci spisovatele (případně uvést základní společné rysy a co je pro ně typické)

Co by měla obsahovat kniha

Každá kniha by měla obsahovat knižní blok, předsádku, signet, titul, patitul, frontispis, autorskou a technickou tiráž, kapitálek, desky, obálku a může disponovat vakátem, stužkou nebo přebalem.Při rozboru kompozice se zaměřujeme na to, z jakých prvků je dílo vystavěno a jak jsou tyto prvky řazeny, sledujeme způsob vyprávění a osobu vypravěče a nepomineme ani prolínání řeči autorské a řeči postav. Toto bychom měli určovat u každého prozaického díla – to platí i u próz, které si budete vybírat k maturitě.Do čtenářského deníku se zapisuje

• Jméno autora.
• Název díla.
• Ilustrátor.
• Nakladatelství
• Rok vydání (případně kde a kolikáté)
• Hlavní postavy.
• Stručný výtah z děje.
• Vlastní hodnocení, recenze.

Tradiční pohled chápe jako českou větu celek, který je založen na určitém slovesném tvaru, tedy přísudku. Pokud věta vedle přísudku obsahuje také podmět, jde o větu dvojčlennou: Matka litovala dítě. V případě, že věta podmět neobsahuje, označujeme ji jako větu jednočlennou: Matce je líto dítěte.

Co je to větný rozbor : Zahrnuje základní i pokročilé informace o složení věty, určení podmětu, predikátu, doplňků, předmětů, předložek, atd. a také o rozpoznání typu věty (např. otázky, rozkazy, vyjádření) a skládání věty (např. hlavní, podřazené, závislé).

Kolik je potreba knih k maturite : K lehčí úrovni je třeba přečíst 20 knih, k těžší 30. Tituly, které mají být přečteny, nejsou přesně určeny. Každá škola si musí vytvořit seznam knih a titulů6, které má žák přečíst. K nižší úrovni musí mít žák výběr minimálně ze 40 knih, k těžší má seznam obsahovat alespoň 105 knih.

Jak se urcuje pocet vět

Určovat počet vět podle čárek (interpunkce) nedoporučujeme. Počet vět bezpečně zjistíme výhradně podle počtu určitých sloves. Rozlište věty jednoduché a souvětí: Jan dlouho čekal, a přestože mu byla zima, vytrval. Na krátký okamžik se mu vybavily stromy, ohýbající se ve větru, a příjezdová cesta k domu.

Podmětem je nejčastěji jméno, zejména podstatné jméno nebo zájmeno, nicméně v pozici podmětu se může uplatnit libovolný slovní druh nebo i neslovní výraz. Podmětem rovněž může být vedlejší věta. Příklady: Otec (podstatné jméno) pracuje.„Hlavní věta

Je věta v souvětí, která není závislá na jiné větě a může tedy stát i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Každé souvětí musí obsahovat alespoň jednu hlavní větu. Značení ve větném rozboru: VH. Na hlavní větu se nelze zeptat!

Jak se určují větné členy : Řadí se mezi ně: přívlastek, předmět, příslověčné určení a doplněk.

1. Přívlastek blíže určuje podstatné jméno. Ptáme se na něj: Jaký
2. Předmět doplňuje sloveso nebo přídavné jméno.
3. Příslovečné určení vyjadřuje okolnosti děje nebo stavu.
4. Doplněk závisí na 2 členech: na podstatném jméně (případně zájmeně) a na slovesu.