Antwort Co je to Heterotrofie? Weitere Antworten – Jaký je rozdíl mezi autotrofní a heterotrofní
Heterotrofové, tedy většina živočichů, získávají organické látky trávením stravy, zatímco autotrofní organismy, kam patří většina rostlin, řasy a sinice, je získávají asimilací anorganického uhlíku a jeho fixací fotosyntézou.Heterotrofie (z řeckého heterone – jiný a trophe – výživa) je způsob získávání uhlíku pro tvorbu vlastních uhlíkatých skeletů organických látek u heterotrofních organismů (konzumentů, spotřebitelů).Autotrofní organismy
Jsou organismy, které přijímají jako hlavní zdroj uhlíku oxid uhličitý. Syntetizují všechny své organické sloučeniny (sacharidy, bílkoviny) z anorganických látek, za využití světelné energie. Proces se nazývá fotosyntéza. Autotrofními organismy jsou zelené rostliny, řasy a sinice.
Co je to autotrofní Vyziva : Autotrofie = schopnost organismů vytvářet z jednoduchých anorganických sloučenin s nízkým obsahem energie složité a energeticky bohaté organické látky, z nichž pak energii uvolňují. Zdrojem uhlíku je CO2.
Co je to heterotrofní buňka
V živých systémech chemické vazby neustále vznikají a zanikají v rámci transformace energie. Získávání energie je možné z anorganických a organických zdrojů. Člověk patří mezi tzv. heterotrofní organismy, což znamená, že získává energii oxidací organických látek.
Co patří do organických látek : Mezi základní organické látky patří: bílkoviny, cukry, tuky, nukleové kyseliny, vitamíny, hormony, enzymy.
Mixotrofie (fakultativní heterotrofie) je způsob výživy mixotrofních organismů (mixotrofů). Jde o kombinaci heterotrofního a autotrofního či fototrofního a chemotrofního způsobu výživy. Příkladem mixotrofů mohou být řasy, některé bakterie a masožravé rostliny.
Fotoautotrofní or- ganismy jsou schopny z jednoduchých anorganických sloučenin (CO2, H2O, NO3- aj.) vytvářet veškeré organické sloučeniny svých těl, přičemž energii pro tyto pochody jim poskytuje světelné záření.
Co to jsou organické látky
Organická látka (česky méně často ústrojná látka) je obecný název pro materiál, tvořený převážně organickými sloučeninami, který však obvykle obsahuje i příměsi anorganických sloučenin. Obvykle se jedná o velice různorodou směs, kde sice některé látky převažují, ale může mít prakticky libovolné složení.Mnohobuněčné organismy tvoří stovky až miliony buněk, jako například u člověka. Jiné organismy zase tvoří jen jediná buňka. Příkladem jsou bakterie, prvoci a další jednobuněčné organismy. Každá buňka má membránu, jádro a cytoplazmu.Buněčná diferenciace je koncept vývojové biologie, který představuje proces, jímž z totipotentní („všehoschopné“) nespecializované buňky (např. embryonální buňky, buňky kmenové a u rostlin meristém) vzniká buňka strukturně i funkčně specializovaná. Tyto buňky souhrnně označujeme jako diferenciované buňky.
Anorganické (neústrojné) látky jsou takové, které tvoří podstatu neživé přírody (např. horniny, minerály). Organické (ústrojné) látky jsou takové, které vznikají v tělech živých organismů a plní zde funkci stavební, zásobní a funkci živin.
Jak se dělí organické látky : V biologii zpravidla dělíme organické sloučeniny na 4 základní skupiny: cukry, tuky, bílkoviny a nukleové kyseliny. Řadíme k nim jak látky makromolekulární, tak i nízkomolekulární. Jsou to nejrozšířenější organické látky, tvoří největší podíl organické hmoty na Zemi.
Co je to Seismonastie : Seismonastie = pohyb listů citlivky. RŮST A VÝVOJ ROSTLIN: Pasivní pohyby: Rozšiřování spor, pylových zrn, semen, a to většinou větrem, hmyzem, vodou, živočichy…
Co rostlina obsahuje
Jako u ostatních organizmů asi 90% celkové hmotnosti sušiny rostlinných těl představují atomy uhlíku a kyslíku. Následuje vodík, dusík, draslík a vápník, u dalších prvků se již obsah pohybuje v desetinách procent a méně.
Typickými příklady anorganických látek jsou slitiny kovů, minerály a horniny, stavební materiály jako beton a cihly, sklo, porcelán, ornice apod., ale také např. chemicky čistá síra, která je současně chemickým prvkem, nebo chemicky čistý chlorid sodný, který je současně anorganickou sloučeninou.Buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organizmů. Za určitých podmínek je schopná i samostatného života. Má složitou vnitřní strukturu. Každou buňku tvoří plazmatická membrána, cytoplazma, jádro a další buněčné organely.
Jak se nazývá věda o buňce : Buňka, tkáň Buňka (cellula) je základní morfologickou i funkční jednotkou (nauka o buňce se nazývá cytologie, nauka o tkáních – histologie). Je schopná samostatného života.