Antwort Co je to personální vypravěč? Weitere Antworten – Jaké jsou typy vypravěče

Existují i jiné typologie vypravěče, např. vševědoucí (autorský), osobní, přímý a „oko kamery“; nadosobní, osobní a neosobní; subjektivní, objektivní.Vypravování má tedy děj buď skutečný, nebo smyšlený. Vypravování může obsahovat monology (samomluvu), dialogy (rozhovory více postav), řeč přímou a nepřímou. Pokud při vyprávění nepoužijeme přímou řeč, jedná se o takzvaný popisný děj, nikoliv o klasické vypravování.Vypravěč přímý – jedna z postav, která děj prožívá a zároveň o něm vypráví. Převažuje ich-forma. Vypravěčská kompetence je omezena dispozicemi postavy.

Jak poznat vypravěče : vypravěč-postava: zjevný, „s hlasem i tělem“, konkrétní postava ve světě příběhu; příznačnější je vyprávění v první osobě (vypravěč vypráví svůj vlastní příběh, je současně hlavním hrdinou); vědění: ví vše o sobě samém – byť to nemusí říci, ale má limitované vědění o vnějším světě a vnitřním světě druhých; vypravěč- …

Jaký může být vypravěč

Vypravěč je osobní (postava) nebo neosobní hlas, který tvůrce (autor příběhu) vyvíjí, aby informoval publikum o ději. Vypravěč může být anonymní, neosobní nebo samostatný subjekt, autor jako postava, nebo nějaká jiná postava objevující se a účastnící se na jejich vlastním příběhu, ať už fiktivním nebo faktickém.

Jak poznat typy promluv : Typy promluv

Podle počtu mluvčích rozlišujeme: monolog (samomluva) – promlouvá jen jedna postava, buď nahlas nebo pro sebe v duchu (pak je to "vnitřní monolog") dialog (rozhovor) – postupně promlouvá několik různých postav a vzájemně na sebe reagují

Chybět nesmí ani závěr, kde se vypravěč opět vrací do přítomnosti a glosuje celé dění s větším nadhledem. Hlavním kritériem pro hodnocení vypravování je již zmíněná přítomnost napětí a gradace. Pokud tyto dvě věci Váš text postrádá, nejedná se o vypravování, ale o pouhý popis děje!

Vševědoucí vypravěč stojí mimo příběh, ví vše o postavách, „vidí jim do hlavy“, zná jejich myšlenky, pocity, ví, co se jim přihodilo v minulosti, co se bude dít v budoucnosti. Autorský vypravěč stojí mimo příběh, hodnotí, komentuje ho.

Jak charakterizovat vypravěče

Vypravěče lze charakterizovat jako prostředníka mezi obsahem sdělení a čtenářem. Ve čtenářském povědomí nezřídka mylně splývá se samotným autorem. Vypravěč je fiktivním subjektem a nelze jej pokládat ani za interpreta autorových vlastních postojů a názorů.TYPY PROMLUV

• přímá řeč = Honza řekl: "Měli bychom již jít."
• nepřímá řeč = promluva postavy o výroku jiné postavy. "Eva navrhla, že půjde se mnou."
• nevlastní přímá řeč (neznačená přímá řeč) = vyjadřuje to samé co přímá řeč, není však nijak označena uvozovkami.

Cohn, 1978) prezen- továno v podobě vnitřního monologu (ich-forma, většinou neznačená řeč přímá), vy- právěného monologu (er-forma, řeč polopřímá) nebo tzv. psychovyprávění (er-forma uvozovaná slovesy myšlení a vnímání).

TYPY PROMLUV

• přímá řeč = Honza řekl: "Měli bychom již jít."
• nepřímá řeč = promluva postavy o výroku jiné postavy. "Eva navrhla, že půjde se mnou."
• nevlastní přímá řeč (neznačená přímá řeč) = vyjadřuje to samé co přímá řeč, není však nijak označena uvozovkami.

Na co si dát pozor při Vypravovani : Dejte si pozor na to, abyste nemuseli uprostřed vyprávění děj "useknout" a rychle ho uzavřít, protože už máte málo času. Většinou je takové dodělávání narychlo na textu znát. Na přepsání si nechte dostatek času, abyste se při rychlém opisování nedopouštěli zbytečných chyb, nepřeskočili řádek nebo nemuseli škrtat.

Kolik odstavců má mít vypravování : Vypravování má pět částí Aby vyprávění samotné mělo hlavu a patu, musí obsahovat pět částí stejně jako antické drama – pokud jste tedy v době, kdy jste se těch 5 částí dramatu museli učit, kroutili očima a nadávali, že tohle v životě rozhodně potřebovat nebudete, teď zjistíte, že jste byli na omylu.

Co to je promluva

Promluva je v lingvistice relativně samostatný, významově uzavřený a obsahově soudržný úsek řeči pronesený jedním mluvčím. Promluva se skládá z jedné nebo více výpovědí („vět“), její maximální délka je potenciálně neomezená; promluvou může být proslov, dopis, článek, přednáška, i celý román.

Er-forma (er je německy on) je forma vypravování ve 3. osobě, v němž tzv. autorský vypravěč zaujímá postoj nezaujatého pozorovatele průběhu děje. Někdy také vypravěč er-formy zevrubně zaznamenává psychické prožívání postavy, stav jejího nitra a může se tak sbližovat s vypravěčem v 1.V úvodu byste měli nastínit, o čem vlastně celé vypravování bude, představit postavy, uvést místo a čas děje. Ve stati by se měl už celý příběh odehrávat. Určitě nezapomeňte na zápletku, zvrat a vyvrcholení. Zápletka, nebo také kolize, je část příběhu, kdy se začne něco dít.

Co nesmí chybět ve vypravování : V úvodu byste měli nastínit, o čem vlastně celé vypravování bude, představit postavy, uvést místo a čas děje. Ve stati by se měl už celý příběh odehrávat. Určitě nezapomeňte na zápletku, zvrat a vyvrcholení. Zápletka, nebo také kolize, je část příběhu, kdy se začne něco dít.