Antwort Jak pájet měď? Weitere Antworten – Jak správně pájet
Pájení spoje: Na spoj aplikujte současně pájedlo a pájku. Nechejte pájku roztéct po celém spoji, aby mohlo působit tavidlo. Do spoje naneste přiměřené (dostatečné) množství pájky, avšak ne mnoho; pájka nesmí přetéct kolem. Pájení nesmí trvat déle, než několik vteřin, jinak pájka zoxiduje a vytvoří studený spoj.Teploty
| Teplota | Fyzikální efekt |
|---|---|
| 200°C | Kalafuna je žíravá |
| 232°C | Bezolovnatý cín taje |
| 250°C | Od této teploty se již pájet dá = teplota tání cínu + pár stupňů navíc na vyrovnání ztrát |
| 303°C | Teplota dostatečná na většinu pájení |
Kromě páječky je potřeba kalafuna (většinou balená v malé plechovce) a pájka (téměř vždy ve formě kovové trubičky, která má ve své dutině trochu kalafuny). Dále podložka, které nebude vadit potřísnění kalafunou a pájkou, kleště na tvarování a přidržování součástek a drátků a jemný pilník.
Jak na tvrde pájení : Materiál ohřejeme plamenem na pracovní teplotu a přidáme pájku, která difúzí zateče do pájeného spoje. Při tvrdém pájení se obvykle používá pájka a tavidlo, nebo pájky obalené tavidlem. Tvrdé pájky jsou vhodné pro pájení kovů s teplotou tavení nad 1000°C s požadavkem na vyšší mechanickou a tepelnou odolnost.
Jaké materiály lze pájet
Nejběžnějšími druhy měkkých pájek, typicky v elektronice, jsou cínová a olověná pájka, resp. slitiny cínu a olova, nejčastěji v poměru 2:1. V jemné mechanice se k pájení užívá též stříbro. Železnou litinu lze letovat mosazí (tvrdá pájka).
Co je pájení na měkko : Pájení na měkko je spojování kovů jiným kovem-pájkou- s nižší teplotou tavení než jakou mají spojované kovy. Pájka má teplotu pod 450°C, používá se ke spojování měkkých i tvrdých ocelí pozinkovaných i pocínovaných ocelových plechů, hliníku, slitin mědi atd. Jsou to slitiny cínu, olova a antimonu.
Pájky podle teploty
Pájky se podle pracovních teplot, podle teploty tuhnutí, rozlišují na měkké a tvrdé pájky: Rozhraní je zhruba kolem 450 °C. tvrdé – tavitelné při teplotách nad 450 °C, obvykle slitiny mědi, zinku, stříbra a cínu (mosazi), nebo slitiny hliníku.
Pájku držte šikmo k plošnému spoji a pokud máte špičatý hrot, používejte spíše stranu špičky hrotu a nikoli špičku, která má velice malou plochu. Poté se koncem trubičkové pájky s obsahem tavidla dotkněte pájeného místa, ale zatím nikoli hrotu pájky.
Čím se páji
Nejstarší způsob ohřevu páječky je ve výhni, ale z pochopitelných důvodů se dnes nejčastěji používá plynový nebo benzinový plamen. Jako tavidlo se používá salmiak, chlorid zinečnatý nebo borax. Jako pájka slouží kromě stříbra slitina mědi a zinku (mosaz).(Odpovídající výrazy v angličtině jsou „soldering“ a „brazing“.) Pájky s teplotou tavení do 500 °C jsou označovány jako měkké, nad touto teplotou jako tvrdé. Příbuzným oborem, používaným při výrobě elektronických součástek je pájení keramiky, případně kombinace kovu a keramiky.Podle definice Americké svářečské společnosti se měkké pájení provádí s přídavnými materiály (označovanými také jako pájky), které se taví při teplotách nižších než 450 °C (840 °F). Mezi kovy, které je možné pájet, patří zlato, stříbro, měď, mosaz a železo. Přídavný materiál, zvaný pájka, se roztaví.
Pájka v tradičním pojetí je slitina cínu a olova. Existují různé druhy pájky podle toho, k jakým účelům se používají. Kromě využití v elektronickém průmyslu je známé její používání při klempířských pracích. Pájka pro elektroniku nejčastěji obsahuje 60 % cínu a 40 % olova, což se obecně označuje „pájka 60/40“.
Čím pájet : Pokud Vám nejde o pevnost a barvu spoje, můžete použít měkkou pájku se stříbrem a nebo s příměsí mědi. V případě, že by spoj měl být pevnostní a je důležitá i výsledná barva tzn. spoj se nejvíce podobal mosazi. Je nutné zapájet natvrdo s pájkou, která má 20% stříbra.
Jak pájet horkým vzduchem : Dbejte na to, aby byl nástavec zasunut co nejdále na tubus, aby se zakryly mezery mezi dilatační spárou pro dotažení a nefoukal nám tudy horký vzduch. Šroub na nástavci nedotahujte příliš; po zahřátí se utahovací očko rozepne. Obr.: Nasazení horkovzdušného nástavce na tubus.
Jakou kyselinu na pájení
Pájecí kyselina vyráběná společností AG Termopasty je látka, která se používá při práci na poniklovaných površích. Láhev obsahuje 35, 50 nebo 100 mililitrů tekutiny, se kterou je třeba zacházet opatrně. Přípravek by měl být aplikován v malých množstvích a postupně opláchnut vodou.
Pájky
- měkké pájky (teplota tání do 450 °C) cínové pájky. speciální pájky.
- tvrdé pájky (teplota tání nad 450 °C) pro pájení lehkých kovů na bázi Cu. na bázi Ag. na bázi Ni. na bázi Pd. pájka z drahých kovů pro vakuové pájení
Knot je tvořen z měděné pleteniny, která je napuštěna nepatrným množstvím tavidla. Po přiložení knotu do pájeného spoje je pájka kapilárními silami odvedena do pleteniny knotu. Spoj zůstává čistější a bez pájky, než za použité odsávačky.
Jak správně pájet kabely : Jdeme pájet dráty
Když máme kabely připravené, můžeme se vrhnout do samotného pájení drátů. Pistolovou páječku zapneme a její hrot přiložíme k pájce. Jakmile se pájka začne vlivem tepla tavit, nabereme ji na hrot pájky. Spoušť pájky vypneme a přesuneme hrot k pájenému drátu.