Antwort Kdo objevil rtuť? Weitere Antworten – Kdo a kdy objevil rtuť
Torricelliho napadlo použít rtuť, která je cca 13krát hustější než voda. Jeho pokus s trubicí naplněnou rtutí z roku 1643 se stal základem k měření tlaku vzduchu.V přírodě se rtuť vyskytuje poměrně vzácně i jako elementární prvek. Hlavním minerálem a zdrojem pro výrobu je však sulfid rtuťnatý, HgS, česky rumělka neboli cinabarit. Největší světová ložiska tohoto nerostu se nacházejí ve Španělsku, Slovinsku, Itálii, USA a Rusku.Za normálních podmínek vystupuje rtuť totiž jako těžká kapalina, velmi podobná roztavenému stříbru, tekoucí podobně jako voda. Proto byla také pojmenována hydrargyrum neboli kapalné stříbro. Charakteristickými vlastnostmi rtuti jsou těkavost a proměnlivost podoby a tvaru.
Co způsobuje rtuť v těle : Kovová rtuť se zanedbatelně vstřebává při pozření či při styku s kůží. Klinické příznaky otravy parami kovové rtuti jsou poškození nervového systému – porucha koordinace pohybů, třes a částečné ochrnutí končetin, smyslové poruchy, poruchy zraku, nevolnost, zvracení, průjem, zvýšení krevního tlaku či svědění kůže.
Co to je rtuť
Rtuť (Hg) je jediný kov, který je za normální teploty a tlaku kapalný. Rtuť a její sloučeniny s ostatními kovy, amalgámy, jsou používány především v průmyslové výrobě, elektrických a elektronických aplikacích. Obecně je Hg perzistentní, vysoce mobilní toxickou látku s vysokým bioakumulačním potenciálem (organická Hg).
Kde se vyskytuje rtuť : Rtuť nalézáme ve formě čistého prvku i v řadě typů sloučenin – včetně organokovových, kde je vázána na organický zbytek. Organokovové formy jsou mimořádně toxické, protože se vyznačují vyšší těkavostí a lepší vstřebatelností živými organismy než klasické anorganické soli rtuti.
Rtuť je vysoce toxická a pro svou schopnost ničení či poškozování struktury bílkovin v buňkách představuje nebezpečí pro organismy živočichů i rostlin. Toxicita je závislá na způsobu, jakým se rtuť do organismu dostává (požitím, inhalací nebo difusí pokožkou), a na formě, ve které je organismem přijata.
“ Amalgám, ze kterého se vyrábějí zubní výplně, je slitinou rtuti s dalšími kovy, stříbrem a mědí. Z amalgámů používaných po roce 1986 se díky obohacení mědí rtuť neuvolňuje. Je to pevná krystalická látka, která se rozloží leda při zpopelnění v krematoriu.
Proč je rtuť jedovatá
Proč se vlastně rtuti obávat Tento tekutý stříbřitě lesklý kov je zákeřný tím, že působí jako kumulativní jed, který se z těla vylučuje velmi pomalu (polovina se vyloučí přibližně do 60 dní) a odpařuje se i při pokojové teplotě.Jde o kumulativní jed, který se z těla vylučuje velmi pomalu, polovina se vyloučí přibližně do 60 dní. „Pokud budeme každodenně vdechovat určité malé množství par, bude se rtuť v těle hromadit a po několika týdnech až měsících může vyvolat otravu s poškozením nervového systému, dásní a ledvin,“ upozorňuje prof.HgRtuť / Značka
Rtuť (Hg) je jediný kov, který je za normální teploty a tlaku kapalný. Rtuť a její sloučeniny s ostatními kovy, amalgámy, jsou používány především v průmyslové výrobě, elektrických a elektronických aplikacích.
V Evropě se rtuť používá velmi omezeně a její hlavní využití bude v nadcházejících letech zejména v zubních výplních, neboť průmyslové využití rtuti bylo zakázáno. V ostatních částech světa se však rtuť stále používá v činnostech průmyslové výroby a při nízkokapacitní těžbě zlata.
Co když se dotknu rtuti : Rtuť je třeba zlikvidovat jako nebezpečný odpad. Nouzovým řešením je odevzdat takto zabalené zbytky s označením „Rtuť“ do kontejneru na kovový odpad, podobně jako vybité baterie. Jestliže se kuličky rtuti dostaly do koberce nebo čalounění, sesbírejte je do uzavíratelné nádobky.