Antwort Na co dělíme popis? Weitere Antworten – Jaké jsou druhy popisu
popis prostý – usiluje o co největší názornost. popis odborný – usiluje o co největší přesnost. popis umělecký, líčení (tzv. subjektivně zabarvený popis) – kromě výčtu znaků vyjadřuje též nálady a pocity, tj.POPIS: Cílem popisu je v logicky uspořádaném pořadí vyvolat ve čtenáři představu o předmětu, osobě, ději nebo třeba krajině. Začínáme nejdůležitějšími prvky a snažíme se o maximální výstižnost. Uvádí se podstatné znaky a vlastnosti, používáme spisovný jazyk a neutrální jazykové prostředky.Popis je slohový útvar, kterým podáváme informace o tom, jak vypadá určitá věc, osoba, objekt…, z čeho se skládá, jaké mají jednotlivé části vlastnosti atd. Popisovat tedy můžeme osoby, zvířata, věci, lidskou činnost nebo přírodní děje.
Co napsat do charakteristiky : Při psaní charakteristiky osoby se vám nejvíce budou hodit přídavná jména, slovesa (ve spojení s podstatnými jmény) a přirovnání. Popis by měl být zároveň logický a květnatý, aby čtenář nabyl dojmu, že ji zná stejně dobře jako vy a sám by o ni dokázal vyprávět dál, aniž by ji kdy poznal osobně.
Co to je odborný popis
Odborný popis využívá slohový postup popisný i výkladový, podává informace o vlastnostech částech a souvislostech předmětů, jevů, činností a dějů z různých oblastí lidské činnosti.
Jak má vypadat popis : Jaké části by měl popis místa obsahovat Popis místa by měl obsahovat úvod, hlavní text (popis místa z více úhlů pohledu) a závěr – takto bude v tetxu obsažena logika a působení na čtenáře Vašeho popisu bude velmi příjemné.
Odborný popis využívá slohový postup popisný i výkladový, podává informace o vlastnostech částech a souvislostech předmětů, jevů, činností a dějů z různých oblastí lidské činnosti. Mezi hlavní znaky patří věcnost, přesnost, jasnost a názornost, proto bývá doplněn nákresy, schématy, tabulkami.
Pozor si dejte především na časté opakování slov (riziková jsou slovesa být a mít), pravopisné chyby a čárky ve složitějších souvětích. Zkuste dát text přečíst ještě nějaké druhé osobě (může jít klidně o sourozence, rodiče, kamaráda), ta Vám může pomoci s tím, zda je ceý text jasný a srozumitelný.
Jak napsat prostý popis
Zpravidla jeden odstavec obsahující základní informace o předmětu, který chcete popisovat. Uveďte také, jestli je předmět smyšlený či existující a kde se s ním můžeme případně setkat. Po úvodu byste se měli věnovat už samotnému popisu. Předmět byste měli popisovat podrobněji a věnovat mu několik odstavců.1. prostý – v běžné denní komunikaci, bez odborných znalostí (krajiny, předmětu, budovy, všedního dne) a/ statický – objekt je popisován v klidovém stavu (budova, krajina…) b/ dynamický (dějový) – v pohybu (cesta do školy, všední den…)Na konci by neměl chybět nějaký závěr, aby čtenář nemusel váhat, zda jde o konec textu, nebo o chybu v tisku/ztracený papír apod. Tam je dobré shrnout nejdůležitější informace o postavě, vypíchnout její význam apod.
Prvním pohledem je vnější charakteristika. Budete-li charakterizovat člověka, bude Vás zajímat zejména to, jak vypadá, jaké oblečení nosí, nebo jaký má styl. Budete-li charakterizovat například nějaké místo, třeba svůj domov, budete u vnější charakteristiky opět popisovat, jak to u Vás vypadá.
Co je to subjektivní popis : SUBJEKTIVNÍ POPIS = LÍČENÍ
– umělecký a barvitý popis vnímaný očima autora (např. popis domu, krajiny, přírody…) – vyplývá ze vztahu autora k dané věci, proto používá slova citově zabarvená (sluníčko, zvířátko…), personifikaci (sluníčko vykukuje, nebe pláče…), přirovnání (oči jako pomněnky…)
Jak vypadá fejeton : Charakteristika fejetonu
Napsán je zábavným literárním slohem, mnohdy satiricky komentujícím či trefně ironizujícím vybrané dobové události. Časté jsou nadsázka, humorné postřehy nebo hyperboly. Typický humor obsahuje i užívání komických výrazů, slovních hříček či užití knižních tvarů.
Jak začít popis obrazů
1. Úvod – jméno autora, název, doba vzniku, styl, hlavní motiv 2. Hlavní část popisu → Popředí (první plán) → Střední část (druhý plán) → Pozadí (třetí plán) 3. Závěr – celkový dojem, barva, technika, kontrast…
Vypravování je prozaický slohový útvar. Podstatou vypravování je vystihnout děj, příběh tak, aby si ho čtenář, posluchač dovedl představit. Vypravování má tedy děj buď skutečný, nebo smyšlený. Vypravování může obsahovat monology (samomluvu), dialogy (rozhovory více postav), řeč přímou a nepřímou.Základními znaky takového stylu jsou věcná správnost a objektivita (případné zděšení nad medvědem bychom tedy v čistě odborném článku nalézt rozhodně neměli), úplnost, přesnost, přehlednost a především fakta. Typ odborných textů zpravidla vyhledáváme a čteme, abychom se dozvěděli něco konkrétního.
Jak vypadá 250 slov : Maturitní slohovka musí splnit minimální počet slov, bývá to 250 slov, což je v přepočtu průměrně 30 řádků formátu A4. Na napsání mají studenti obvykle 120–180 minut, záleží na škole.